Nedělní chvilka pro psaní.......

aneb, když fouká vítr, nejde elektřina a zbývá "kousek" baterky v notebooku 😉

Včera jsem zašla za mužem do dílny, sedím si tam tak ve starém ušáku, trošku odpočívám po náročném dnu a přemýšlím, co se zbytkem dne. Tělo bolavé od hlavy po paty, tak mi bylo jasné, že žádná práce už tento den nebude, ale zase nedělat jakože vůbec nic, to taky na mě není.

Říkám manželovi, nechceš udělat něco směšného? Že bych o tobě něco napsala? V poslední době se jaksi nic legračního neděje, a na vážná témata jsem opravdu náladu neměla. "Aha, tvůj "docela" inteligentní manžel má být zase za debila!" Odtušil můj muž, s ohledem na poslední článek, ve kterém jsem ho nazvala "docela inteligentním" a on to ještě dnes rozdýchává. 😊 V podstatě to mám na talířku docela často. No ale, já jsem nemohla napsat úplně. Nosil by se jako páv a hlavně nevím, jestli jeho uvažování je známkou vyšší inteligence, anebo prostě chlapského mozku.

Jednou jsem ho tak poslala pro nákup cca 5 věcí, s přesnou instruktáží na papírku. Jasně že přinesl všechno jinak. Na seznamu bylo kilo cibule. Přinesl pět kusů, protože kilo mu přišlo strašně moc. Takže až je spotřebuju, tak mi pak zajde pro další. Místo velké sklenky leča přinesl velkou i malou, protože nevěděl, jak velkou jsem tu sklenici myslela. Pomazánková másla koupil radši dvě, protože nevěděl které, zvlášť když na jednom bylo napsáno Bystřická pomazánka, ale prodavačka mu řekla, že je to taky pomazánkové máslo. Místo modré smetany v kelímku, kterou brávám pravidelně a prostě měl napsáno smetana v modrém kelímku, přinesl tu ve žlutém. Asi se nějak nemohl zorientovat v barvách nebo co, tak se holek v obchodě ptal, která je ta v modrém kelímku. Jenže holky se ho zeptaly, na co to chci a co budu vařit, prý omáčku, tak dostal přesně tu, co jsem nechtěla. Do svíčkové 12% smetanu prostě nedám! 😊

No ale nákup přinesl, to se musí nechat. 😊 Občas když přijdu do obchodu, tak si dělají holky srandu, jak mi vždycky telefonuje, třeba když mu napíšu tentokrát opravdu 5 cibulí, aby neřešil, že kilo je moc, ale on má zase problém, protože jsou jen malé, takže kolik jich teda má vzít. 😊

A tak si vlastně říkám, co jsem to já za ženskou, když toho svého muže uvádím takto do stresu. Vždyť on musí být chudáček ze mě úplně na nervy. 😊 A tak ho na nákup posílám už jen výjimečně, jen pro něco, co mi chybí, anebo jsem zapomněla. Ať má klid a já vlastně taky. 😊

"Vidíš, už můžeš začít psát!" Vběhl manžel do dílny, kde jsem ještě pořád poposedávala zaměstnaná vzpomínkami na jeho nákupy. Finišuje s pracemi na kotelně a v zápalu práce a mého vyrušení si zapomněl vzít šroubky, pro které si původně do dílny šel. "Už můžeš začít! Tvůj docela inteligentní manžel z tebe blbne!" Se smíchem jsem vyskočila z křesla a říkám mu: "Ale drahý, tomu se říká skleróza, za to přece já nemůžu. A navíc to teda ale vůbec není směšné."

Dnes vyfukuje. A vyfukuje hodně. Byla jsem opět za manželem v dílně a říkám mu, že je kus republiky bez proudu, že máme štěstí, že ještě svítíme a fungujeme. Bohužel, sotva jsem to vyslovila, šlus, finito a byli jsme bez proudu taky. Můj muž jen zoufale prohlásil, jak on se těšil k večeři na uzená kuřecí stehna a teď je to v pytli. No ano, mohla bych je upéct v plynové troubě, ale to není ono. My je milujeme hezky nezdravě opečené z friťáku, pěkně dokřupava, mají úplně jinou chuť, možná nezdravější, ale takovou prostě lepší. A bez proudu to jaksi nejde, tak se začal smiřovat s tou horší variantou.

Nahřívala jsem se u dílnových krbových kamen, protože doma už začala být zima a manžel nahlas zauvažoval: "no co, když to nezapnou, tak tady zametu a na noc se nastěhujeme sem." Kdybyste jen ten bordel viděli, co tam teď má. 😊 Se divím, že ještě něčím neobsadil to moje výsostné křeslo pro hosty. 😊 Můj pořádkumilovný manžel a takový binec a chaos. Ale to tak má vždycky, když něco dělá. Prostě potřebuje všechno. Představila jsem si, jak tam trávím tu noc skrčená v křesle, no radši doma v peřině se zmrznutým nosem. 😊 Chápu, že to byl od manžela pokus o vtip, ale pssst někdy vážně vtipný není. 😊

Mezitím, co má fantazie pracovala nad nocí strávenou v křesle, přešel manžel do kotelny, aniž bych si toho všimla. Najednou "blik" a do toho výkřik: "Huráááá, budou stehýnkaaaaa!!!" Tolik radosti kvůli jídlu. 😊 😊 😊

A tak to vypadá, že dobrá večeře bude u nás zachráněna, především spokojený manželův žaludek. Tak hlavně když u toho nebude už chtít být vtipný. 😊 Nu což, jdu tu večeři teda nachystat, aby si to s tím proudem nerozmysleli. Vítr se utišil, radiátory už hřejí a já budu vytvářet teplo domova dobrým jídlem. Vždyť láska prochází žaludkem. To už je dokázáno a věc naprosto jasná. 😉

P.S.: Doufám, že mě za tento článek nezabije. 😊 No ale já píšu pravdu. Nic víc, než pravdu. 😊 😊 😊 Však říká, že mě miluje, tak to musí vydržet. 😉 😊